Život je velmi prostý. Prožívají ho i stromy, a proto musí být pr...ostý. Proč máme pocit, že je tak složitý? Protože o něm dokážeme teoretizovat. Chcete-li poznat hloubku života, jeho intenzitu a zanícení, musíte se zbavit všech filozofií o životě. Jinak budete neustále obklopeni vlastními slovy. Slyšeli jste známou anekdotu o stonožce? Bylo krásné slunečné ráno a stonožka byla šťastná a srdce jí jásalo radostí. Byla opojena ranním vzduchem. Žába sedící u cesty z toho byla celá zmatená a řekla si - tohle bude určitě nějaký filozof. A tak stonožce řekla: "Stůj! Vždyť ty konáš zázraky. Máš sto nohou! Jak to zvládáš? Která noha vykročí první a která druhá a třetí - a tak dál, až po tu stou nohu? Nepletou se ti? Jak to zvládáš? Podle mě to vůbec nejde." Stonožka odpověděla: "Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Zamyslím se nad tím." A jak tam stála, začala se klepat strachy, až padla na zem. Byla z toho náhle zmatena - sto nohou! Jak to má zvládnout? Filozofie lidi paralyzuje. Život žádnou filozofii nepotřebuje, život stačí sám o sobě. Nepotřebuje žádné berličky, nepotřebje žádnou oporu, žádné pomůcky. Sám o sobě zcela stačí. z knížky: OSHO na každý den