Zjistíte-li, že společnost je v rozporu s vaší přirozeností, volte přirozenost - vždy a za každou cenu. Nikdy tím nemůžete nic ztratit.
Až do dnešní doby vládlo přesvědčení, že jedinec existuje pro společnost, že jedinec se musí řídit tím, co mu společnost nařizuje. Jedinec musí zapadnout do společnosti.... Stalo se to definicí normálního člověka - ten, kdo zapadá do společnosti. I když je to pomatená společnost, musíte do ní zapadat; jen tehdy jste normální.
Problémem jedince však je, že jeho přirozenost má určité nároky, zatímco společnost vvžaduje cosi zcela opačného. Kdyby společnost vyžadovala totéž co přirozenost, nenastal by žádný konflikt. Bylo by to tu jako v rajské zahradě. Problém vzniká proto, že společnost má své vlastní zájmy, které nemusí být nutně v souladu se zájmy jedince. Společnost má své preference a v jejich zájmu je třeba obětovat jedince. Tenhle svět je vzhůru nohama. Mělo by to být přesně naopak. Jedinec neexistuje pro společnost, ale společnost existuje pro jedince. Společnost je pouhá instituce a nemá duši. Jedinec má duši a je si vědom svého nitra.
Z knížky: OSHO na každý den