Sára si říkala:
"To je skvělý pocit být svobodná. Je skvělé cítit se skvěle. Je skvělé ničeho se nebát.
Áááááá!" vyjekla znenadání a vyskočila vysoko nad zem, aby nešlápla na toho největšího hada, jakého kdy viděla. Ležel roztažený přes cestu a zdál se nekonečný. Když ho přeskočila, rozběhla se Sára jako o život a uháněla, dokud si nebyla jistá, že nechala hada daleko za sebou.
"No, možná nejsem tak nebojácná, jak jsem si myslela," zasmála se Sára.
Šalamoun už trpělivě na Sáru čekal:
"Co tě tak rozveselilo, Sáro?"
"V posledních dnech se mi dějí zvláštní věci, Šalamoune. Jakmile začnu mít dojem, že už něčemu rozumím, stane se něco, co mi ukáže, že jsem to nepochopila ani trochu. Jen pomyslím, že jsem opravdu statečná a ničeho se nebojím, v tu chvíli se objeví něco, co mě vyděsí až k smrti. Je to všechno tak zvláštní, Šalamoune. Teď už se směju,, ale když mi v cestě ležel ten obrovský had a chystal se mě uštknout, to mi do smíchu rozhodně nebylo. Zrovna jsem si říkala, jak odvážná a nebojácná teď jsem, a hned nato jsem dostala obrovský strach a uháněla jak o život."
"Ach tak," řekl Šalamoun. "Nebuď na sebe tak přísná, Sáro. Je úplně normální, že prožíváš silné emoce, když musíš čelit situaci, která je nějakým způsobem nepříjemná.
Tvé vibrace - nebo vibrace objektu tvého zájmu - neurčuje tvá prvotní reakce na danou věc. Dlouhodobý účinek má to, co s těmi emocemi uděláš pak."
"Jak to myslíš?"
"Pročpak tě asi ten had tak vystrašil, Sáro?"
"Protože je to had, Šalamoune. Hadi jsou nebezpeční! Had tě uštkne a otráví. Na hadí jed můžeš klidně zemřít."
Pak zmlkla, aby nabrala dech a trochu se uklidnila. Oči jí blýskaly a srdce divoce bilo.
"Jak myslíš, že se díky tomu, co jsi teď říkala, cítíš - líp nebo hůř?"
Sára se musela na chvíli zamyslet, protože si předtím vůbec nevšimla, jak na ni vlastní slova působí, jen vzrušeně líčila, co si myslí o hadech.
"Vidíš, Sáro, to jsem měl na mysli, když jsem říkal, že nejdůležitější je, co uděláš následovně.
Když o tom hadovi mluvíš pořád dokola, když rozebíráš, co všechno mohou hadi lidem provést, zůstáváš stále na té původní vibraci. A koleduješ si tím o další nepříjemné zážitky s hady."
"To je skvělý pocit být svobodná. Je skvělé cítit se skvěle. Je skvělé ničeho se nebát.
Áááááá!" vyjekla znenadání a vyskočila vysoko nad zem, aby nešlápla na toho největšího hada, jakého kdy viděla. Ležel roztažený přes cestu a zdál se nekonečný. Když ho přeskočila, rozběhla se Sára jako o život a uháněla, dokud si nebyla jistá, že nechala hada daleko za sebou.
"No, možná nejsem tak nebojácná, jak jsem si myslela," zasmála se Sára.
Šalamoun už trpělivě na Sáru čekal:
"Co tě tak rozveselilo, Sáro?"
"V posledních dnech se mi dějí zvláštní věci, Šalamoune. Jakmile začnu mít dojem, že už něčemu rozumím, stane se něco, co mi ukáže, že jsem to nepochopila ani trochu. Jen pomyslím, že jsem opravdu statečná a ničeho se nebojím, v tu chvíli se objeví něco, co mě vyděsí až k smrti. Je to všechno tak zvláštní, Šalamoune. Teď už se směju,, ale když mi v cestě ležel ten obrovský had a chystal se mě uštknout, to mi do smíchu rozhodně nebylo. Zrovna jsem si říkala, jak odvážná a nebojácná teď jsem, a hned nato jsem dostala obrovský strach a uháněla jak o život."
"Ach tak," řekl Šalamoun. "Nebuď na sebe tak přísná, Sáro. Je úplně normální, že prožíváš silné emoce, když musíš čelit situaci, která je nějakým způsobem nepříjemná.
Tvé vibrace - nebo vibrace objektu tvého zájmu - neurčuje tvá prvotní reakce na danou věc. Dlouhodobý účinek má to, co s těmi emocemi uděláš pak."
"Jak to myslíš?"
"Pročpak tě asi ten had tak vystrašil, Sáro?"
"Protože je to had, Šalamoune. Hadi jsou nebezpeční! Had tě uštkne a otráví. Na hadí jed můžeš klidně zemřít."
Pak zmlkla, aby nabrala dech a trochu se uklidnila. Oči jí blýskaly a srdce divoce bilo.
"Jak myslíš, že se díky tomu, co jsi teď říkala, cítíš - líp nebo hůř?"
Sára se musela na chvíli zamyslet, protože si předtím vůbec nevšimla, jak na ni vlastní slova působí, jen vzrušeně líčila, co si myslí o hadech.
"Vidíš, Sáro, to jsem měl na mysli, když jsem říkal, že nejdůležitější je, co uděláš následovně.
Když o tom hadovi mluvíš pořád dokola, když rozebíráš, co všechno mohou hadi lidem provést, zůstáváš stále na té původní vibraci. A koleduješ si tím o další nepříjemné zážitky s hady."
"Ale, Šalamoune, co mám dělat? Když tam ten had prostě ležel? Uviděla jsem ho na poslední chvíli. Skoro jsem na něj šlápla. Bůh ví, co mi mohl udělat..."
"A jsme zase tam, Sáro. Pořád si představuješ a opakuješ něco, co nechceš.
Především si musíš pamatovat, že tvým hlavním úkolem je najít nějaký příjemnější pocit. Když budeš mít jiný cíl, sejdeš ze správné cesty. Když budeš přemýšlet o tom, kde všude mohou být hadi, bude ti ještě hůř. Když se rozhodneš být neustále ve střehu, aby tě žádný had nepřekvapil, bude to nad tvé síly. Když se budeš snažit poznat všechny hady, abys věděla, kteří jsou neškodní a kteří nebezpeční, zjistíš, že je to nadlidský úkol. Jejich tříděním ničeho nedosáhneš a všechno ještě zhoršíš. Tvým jediným úkolem je pokusit se přistoupit k celé záležitosti tak, aby ses cítila lépe, než když jsi vzala nohy na ramena a utíkala před tím hadem."
"A jak to mám udělat, Šalamoune?"
"Můžeš si třeba říct něco jako:"Ten velký had se tady vyhřívá jenom na sluníčku. Je rád, že zima už skončila, a slunce mu dělá dobře stejně jako mně."
"Pořád se ale necítím líp."
"Můžeš si taky říct:"Toho velkého hada vůbec nezajímám. Ani se na mě nepodíval, když jsem kolem něj běžela. Má spoustu jiné práce, než kousat malé holky."
"Tak to už je o něco lepší. Co ještě?"
"Jsem ostražitá. Je dobře, že jsem si toho hada všimla a vyhnula se mu, abych ho nerušila. On by to samé udělal pro mě."
"Opravdu? Jak to můžeš vědět, Šalamoune?"
"Hadi žijí kolem nás, Sáro. Jsou u řeky i na pastvinách, kudy chodíš. Když jdeš kolem, uhýbají ti z cesty. Vědí, že je tu dost místa pro všechny. Rozumí dokonalé rovnováze tvé fyzické planety. Mají své ventily otevřené, Sáro."
"Hadi mají také svůj ventil?"
"Jistěže mají. Všechna zvířata na této planetě ho mají. A jejich ventily jsou většinou úplně otevřené."
"Hmm," zamyslela se Sára. Cítila se mnohem lépe.
"Tak vidíš, Sáro, že je ti mnohem lépe. Přitom se nic nezměnilo. Ten had leží pořád na stejném místě, kde jsi ho viděla. Okolnosti se nezměnily. Ale tvé pocity ano.
Až si příště vzpomeneš na hady, nebudou tě už děsit. Tvůj ventil bude otevřený a budete žít ve vzájemné harmonii."
"Myslíš, Šalamoune, že se ještě někdy budu bát hadů?"
"Možné to je, Sáro. Ale jestli tě ještě někdy vylekají, budeš už vědět, jak si s tím poradit. A nakonec zmizí tvůj strach docela. Nejen z hadů, ale ze všeho!"
"A jsme zase tam, Sáro. Pořád si představuješ a opakuješ něco, co nechceš.
Především si musíš pamatovat, že tvým hlavním úkolem je najít nějaký příjemnější pocit. Když budeš mít jiný cíl, sejdeš ze správné cesty. Když budeš přemýšlet o tom, kde všude mohou být hadi, bude ti ještě hůř. Když se rozhodneš být neustále ve střehu, aby tě žádný had nepřekvapil, bude to nad tvé síly. Když se budeš snažit poznat všechny hady, abys věděla, kteří jsou neškodní a kteří nebezpeční, zjistíš, že je to nadlidský úkol. Jejich tříděním ničeho nedosáhneš a všechno ještě zhoršíš. Tvým jediným úkolem je pokusit se přistoupit k celé záležitosti tak, aby ses cítila lépe, než když jsi vzala nohy na ramena a utíkala před tím hadem."
"A jak to mám udělat, Šalamoune?"
"Můžeš si třeba říct něco jako:"Ten velký had se tady vyhřívá jenom na sluníčku. Je rád, že zima už skončila, a slunce mu dělá dobře stejně jako mně."
"Pořád se ale necítím líp."
"Můžeš si taky říct:"Toho velkého hada vůbec nezajímám. Ani se na mě nepodíval, když jsem kolem něj běžela. Má spoustu jiné práce, než kousat malé holky."
"Tak to už je o něco lepší. Co ještě?"
"Jsem ostražitá. Je dobře, že jsem si toho hada všimla a vyhnula se mu, abych ho nerušila. On by to samé udělal pro mě."
"Opravdu? Jak to můžeš vědět, Šalamoune?"
"Hadi žijí kolem nás, Sáro. Jsou u řeky i na pastvinách, kudy chodíš. Když jdeš kolem, uhýbají ti z cesty. Vědí, že je tu dost místa pro všechny. Rozumí dokonalé rovnováze tvé fyzické planety. Mají své ventily otevřené, Sáro."
"Hadi mají také svůj ventil?"
"Jistěže mají. Všechna zvířata na této planetě ho mají. A jejich ventily jsou většinou úplně otevřené."
"Hmm," zamyslela se Sára. Cítila se mnohem lépe.
"Tak vidíš, Sáro, že je ti mnohem lépe. Přitom se nic nezměnilo. Ten had leží pořád na stejném místě, kde jsi ho viděla. Okolnosti se nezměnily. Ale tvé pocity ano.
Až si příště vzpomeneš na hady, nebudou tě už děsit. Tvůj ventil bude otevřený a budete žít ve vzájemné harmonii."
"Myslíš, Šalamoune, že se ještě někdy budu bát hadů?"
"Možné to je, Sáro. Ale jestli tě ještě někdy vylekají, budeš už vědět, jak si s tím poradit. A nakonec zmizí tvůj strach docela. Nejen z hadů, ale ze všeho!"