A vtom zasáhlo Sáru velmi silné poznání.
"Jason a Billy zastřelili Šalomouna, a ten je pořád miluje. Šalomoun dokáže udržovat svůj ventil otevřený i za těchto okolností. Možná i já se učím, jak ho mít otevřený. Možná je pro mě můj život konečně tak důležitý, že mi nezáleží na tom, co dělají nebo říkají ostatní."
Šalomoun odpověděl:
"Sáro, teď jsi právě vyslovila nejdůležitější tajemství života. Začínáš chápat, co opravdu znamená bezpodmínečná láska. Začínáš chápat, že miluješ. Jsi ztělesněním čisté, pozitivní nehmotné energie, neboli lásky.
A jakmile jsi schopna nechat tu čistou energii lásky proudit, bez ohledu na vnější okolnosti, pak jsi dosáhla bezpodmínečné lásky.
Tehdy, a pouze tehdy, naplňuješ svůj potenciál tím, kým opravdu jsi a kým ses tady měla stát.
Tehdy, a pouze tehdy, opravdu naplňuješ svůj smysl bytí.
Výborně, Sáro!
Víš, Sáro, je mi jasné, že ti to z počátku bude znít divně. Pro většinu lidí je to úplně nové pojetí, ale dokud tomu neporozumíš, nikdy nebudeš skutečně šťastná. Alespoň ne nadlouho.
Existuje proud čisté, pozitivní energie a ten k tobě bez přestání přitéká. Někdo tomu říká životní energie. Říká se tomu různě, ale je to proud energie, který stvořil tuto planetu. A ten samý proud energie tuhle krásnou planetu udržuje při životě. Stará se o její pouť po oběžné dráze v dokonalém odstupu od ostatních planet. Tenhle proud energie udržuje vaše tělo v dokonalé rovnováze. Také se stará o dokonalou rovnováhu koloběhu vody na planetě. Díky němu tvé srdce bije, i když právě spíš.
Je to úžasný, mocný proud pohody, Sáro, a proudí ke každému z vás každičkou minutu, dnem i nocí.
Jako bytost žijící na této planetě můžeš ten nádherný proud kdykoli přijmout, ale také odmítnout, Sáro. Můžeš ho nechat, aby proudil k tobě a skrze tebe, můžeš mu v tom ale i zabránit."
"Jak je možné, že někdo ten proud nechce?"
"Ach, Sáro, všichni by ho chtěli, kdyby mu rozuměli. Nikdo ho neodmítá vědomě. Jenže lidem brání jejich návyky, které odkoukali od ostatních.
Víš, Sáro, hlavní důvod, proč se lidé uzavírají před proudem pohody spočívá v tom, že věří důkazům, které vytvořili uzavření lidé."
Sára vypadala zmateně. Moc tomu nerozuměla.
"Víš, Sáro, když něčemu věnuješ pozornost, třeba jen tím, že si to prohlížíš, začneš vibrovat stejně jako to, na co ses zaměřila. Řekněme například, že vidíš nemocného člověka. Dokud se na něj budeš dívat jako na nemocného, dokud budeš mluvit nebo přemýšlet o jeho nemoci, bráníš přístupu proudu pohody. Abys k sobě pohodu pustila, musíš ji nejprve vnímat."
"Jason a Billy zastřelili Šalomouna, a ten je pořád miluje. Šalomoun dokáže udržovat svůj ventil otevřený i za těchto okolností. Možná i já se učím, jak ho mít otevřený. Možná je pro mě můj život konečně tak důležitý, že mi nezáleží na tom, co dělají nebo říkají ostatní."
Šalomoun odpověděl:
"Sáro, teď jsi právě vyslovila nejdůležitější tajemství života. Začínáš chápat, co opravdu znamená bezpodmínečná láska. Začínáš chápat, že miluješ. Jsi ztělesněním čisté, pozitivní nehmotné energie, neboli lásky.
A jakmile jsi schopna nechat tu čistou energii lásky proudit, bez ohledu na vnější okolnosti, pak jsi dosáhla bezpodmínečné lásky.
Tehdy, a pouze tehdy, naplňuješ svůj potenciál tím, kým opravdu jsi a kým ses tady měla stát.
Tehdy, a pouze tehdy, opravdu naplňuješ svůj smysl bytí.
Výborně, Sáro!
Víš, Sáro, je mi jasné, že ti to z počátku bude znít divně. Pro většinu lidí je to úplně nové pojetí, ale dokud tomu neporozumíš, nikdy nebudeš skutečně šťastná. Alespoň ne nadlouho.
Existuje proud čisté, pozitivní energie a ten k tobě bez přestání přitéká. Někdo tomu říká životní energie. Říká se tomu různě, ale je to proud energie, který stvořil tuto planetu. A ten samý proud energie tuhle krásnou planetu udržuje při životě. Stará se o její pouť po oběžné dráze v dokonalém odstupu od ostatních planet. Tenhle proud energie udržuje vaše tělo v dokonalé rovnováze. Také se stará o dokonalou rovnováhu koloběhu vody na planetě. Díky němu tvé srdce bije, i když právě spíš.
Je to úžasný, mocný proud pohody, Sáro, a proudí ke každému z vás každičkou minutu, dnem i nocí.
Jako bytost žijící na této planetě můžeš ten nádherný proud kdykoli přijmout, ale také odmítnout, Sáro. Můžeš ho nechat, aby proudil k tobě a skrze tebe, můžeš mu v tom ale i zabránit."
"Jak je možné, že někdo ten proud nechce?"
"Ach, Sáro, všichni by ho chtěli, kdyby mu rozuměli. Nikdo ho neodmítá vědomě. Jenže lidem brání jejich návyky, které odkoukali od ostatních.
Víš, Sáro, hlavní důvod, proč se lidé uzavírají před proudem pohody spočívá v tom, že věří důkazům, které vytvořili uzavření lidé."
Sára vypadala zmateně. Moc tomu nerozuměla.
"Víš, Sáro, když něčemu věnuješ pozornost, třeba jen tím, že si to prohlížíš, začneš vibrovat stejně jako to, na co ses zaměřila. Řekněme například, že vidíš nemocného člověka. Dokud se na něj budeš dívat jako na nemocného, dokud budeš mluvit nebo přemýšlet o jeho nemoci, bráníš přístupu proudu pohody. Abys k sobě pohodu pustila, musíš ji nejprve vnímat."
Sářina tvář se začala vyjasňovat.
"Aha. Je to jako s těmi vránami, co sedají jedna k druhé, viď?"
"Přesně tak, Sáro. Platí tu zákon přitažlivosti. Když chceš přitahovat to příjemné, musíš vysílat příjemné vibrace. Pokud ale věnuješ pozornost tomu, že je někdo nemocný, nebudeš se cítit dobře."
Sára přemýšlela o tom, co Šalamoun říkal, a na čele jí naskočily vrásky:
"Ale, Šalamoune, já myslela, že mám nemocným lidem pomáhat. Jenže jak jim mám pomáhat, když se na ně nesmím dívat?"
"Dívat se na ně můžeš, Sáro, ale nesmíš na ně hledět jako na nemocné. Zkus vidět to, jak se uzdravují, nebo ještě lépe, dívej se na ně jako na zdravé nebo si vzpoměň, jak jako zdraví vypadali. Pak nebudeš mít žádný důvod, proč by ses kvůli nim měla vzdávat proudu pohody.
Lidé tohle neradi slyší, protože jsou příliš zvyklí sledovat všechno, co se kolem nich šustne. Když se dívají na něco, co v nich vzbuzuje nepříjemné pocity, netuší přitom, co jim právě tyto pocity signalizují. Nevědí, že se tím uzavírají před proudem pohody. Kdyby to tušili, pak by se přece schválně nedívali na něco, kvůli čemu se cítí nepříjemně. Sáro, teď se na chvilku nesnaž pochopit, co dělá většina lidí. Jenom mě poslouchej.
Existuje nepřetržitý proud pohody, a ten k tobě proudí neustále. Když se cítíš dobře, přijímáš ho, když se necítíš dobře, odmítáš ho. Když to teď víš, co si přeješ ze všeho nejvíc?"
"No, chci se cítit tak dobře, jak to jen jde."
"Dobře. A co když se budeš dívat na televizi a tam uvidíš něco nepříjemného?"
"Třeba když tam někdo někoho zastřelí nebo zabije nebo zraní při nehodě?"
"Ano, něco takového. Když tohle uvidíš a budeš se cítit špatně, poznáš, co se děje?"
Sára se zasmála:
"Ano, Šalamoune, bráním se proudu pohody."
"Přesně tak, Sáro! Kdykoli se cítíš špatně, bráníš se proudu pohody. Kdykoli říkáš ne, vzdoruješ, a tím odmítáš proudění.
Sáro, když někdo řekne ne rakovině, ve skutečnosti se brání proudu pohody.
Když někdo řekně ne vrahům, brání se proudu pohody.
Když někdo řekne ne chudobě, brání se proudu pohody - to všechno proto, že věnuješ-li pozornost něčemu, co nechceš, naladíš se na stejné vibrace.
To pak znamená, že se bráníš i tomu, co bys chtěla.
Klíčem k úspěchu je proto rychle rozpoznat, co nechceš, ale hned poté se soustředit na to, co si přeješ, a to také přijmout."
"A to je všechno? Tohle stačí? Jenom říct ANO MÍSTO NE? " Sára nemohla uvěřit, že je to tak snadné. Zmocnila se jí radost. "Je to tak jednoduché, Šalamoune! To zvládnu! Myslím, že tohle musí zvládnout každý!"
Šalamoun se bavil Sáříným nadšením z nového poznání.
"Ano, Sáro, zvládneš to. A právě tohle musíš naučit i ostatní. Pár dní to trénuj. Sleduj sebe i lidi kolem a všímej si toho, jak je většina lidí zvyklá mnohem častěji věci odmítat než přijímat. Až to budeš chvíli sledovat, pochopíš, co nejčastěji vede lidi k odmítání přirozeného proudu pohody. Dobře se při tom bav, Sáro."
"Aha. Je to jako s těmi vránami, co sedají jedna k druhé, viď?"
"Přesně tak, Sáro. Platí tu zákon přitažlivosti. Když chceš přitahovat to příjemné, musíš vysílat příjemné vibrace. Pokud ale věnuješ pozornost tomu, že je někdo nemocný, nebudeš se cítit dobře."
Sára přemýšlela o tom, co Šalamoun říkal, a na čele jí naskočily vrásky:
"Ale, Šalamoune, já myslela, že mám nemocným lidem pomáhat. Jenže jak jim mám pomáhat, když se na ně nesmím dívat?"
"Dívat se na ně můžeš, Sáro, ale nesmíš na ně hledět jako na nemocné. Zkus vidět to, jak se uzdravují, nebo ještě lépe, dívej se na ně jako na zdravé nebo si vzpoměň, jak jako zdraví vypadali. Pak nebudeš mít žádný důvod, proč by ses kvůli nim měla vzdávat proudu pohody.
Lidé tohle neradi slyší, protože jsou příliš zvyklí sledovat všechno, co se kolem nich šustne. Když se dívají na něco, co v nich vzbuzuje nepříjemné pocity, netuší přitom, co jim právě tyto pocity signalizují. Nevědí, že se tím uzavírají před proudem pohody. Kdyby to tušili, pak by se přece schválně nedívali na něco, kvůli čemu se cítí nepříjemně. Sáro, teď se na chvilku nesnaž pochopit, co dělá většina lidí. Jenom mě poslouchej.
Existuje nepřetržitý proud pohody, a ten k tobě proudí neustále. Když se cítíš dobře, přijímáš ho, když se necítíš dobře, odmítáš ho. Když to teď víš, co si přeješ ze všeho nejvíc?"
"No, chci se cítit tak dobře, jak to jen jde."
"Dobře. A co když se budeš dívat na televizi a tam uvidíš něco nepříjemného?"
"Třeba když tam někdo někoho zastřelí nebo zabije nebo zraní při nehodě?"
"Ano, něco takového. Když tohle uvidíš a budeš se cítit špatně, poznáš, co se děje?"
Sára se zasmála:
"Ano, Šalamoune, bráním se proudu pohody."
"Přesně tak, Sáro! Kdykoli se cítíš špatně, bráníš se proudu pohody. Kdykoli říkáš ne, vzdoruješ, a tím odmítáš proudění.
Sáro, když někdo řekne ne rakovině, ve skutečnosti se brání proudu pohody.
Když někdo řekně ne vrahům, brání se proudu pohody.
Když někdo řekne ne chudobě, brání se proudu pohody - to všechno proto, že věnuješ-li pozornost něčemu, co nechceš, naladíš se na stejné vibrace.
To pak znamená, že se bráníš i tomu, co bys chtěla.
Klíčem k úspěchu je proto rychle rozpoznat, co nechceš, ale hned poté se soustředit na to, co si přeješ, a to také přijmout."
"A to je všechno? Tohle stačí? Jenom říct ANO MÍSTO NE? " Sára nemohla uvěřit, že je to tak snadné. Zmocnila se jí radost. "Je to tak jednoduché, Šalamoune! To zvládnu! Myslím, že tohle musí zvládnout každý!"
Šalamoun se bavil Sáříným nadšením z nového poznání.
"Ano, Sáro, zvládneš to. A právě tohle musíš naučit i ostatní. Pár dní to trénuj. Sleduj sebe i lidi kolem a všímej si toho, jak je většina lidí zvyklá mnohem častěji věci odmítat než přijímat. Až to budeš chvíli sledovat, pochopíš, co nejčastěji vede lidi k odmítání přirozeného proudu pohody. Dobře se při tom bav, Sáro."
Celý další den se Sářiny myšlenky vracely k tomu, o čem si se Šalamounem povídala. Pamatovala si, že ji Šalamoun nabádal, aby sledovala ostatní, jak často říkají NE a jak málo ANO.
"Sáro, byla bych nerada, kdybys večer přišla pozdě," varovala ji máma. "Přijdou k nám na večeři přátelé, takže tě budu potřebovat. Nechceme přece uvést návštěvu do nepořádku, že ne?"
"No jo," vzdychla si Sára bez nadšení. Návštěvy neměla právě v lásce.
"Sáro, byla bych nerada, kdybys večer přišla pozdě," varovala ji máma. "Přijdou k nám na večeři přátelé, takže tě budu potřebovat. Nechceme přece uvést návštěvu do nepořádku, že ne?"
"No jo," vzdychla si Sára bez nadšení. Návštěvy neměla právě v lásce.
"Takže Sáro, myslím to vážně. Ne, abys přišla pozdě! Sáro! Nestůj ve dveřích a nepouštěj sem ten průvan! Proboha Sáro, koukej běžet. Ať nepřijdeš pozdě do školy."
Páni, pomyslela si Sára. To bylo něco. Její máma stihla za pouhé dvě minuty vyslovit pět vět, ve kterých jasně řekla, co si nepřeje, ale ani v jediné větě nezaznělo, co by chtěla. Překvapivé na tom bylo, že si máma vůbec neuvědomovala, co dělá.
Sářin táta právě odhrnoval sních z chodníku před domem a byl už skoro hotový, když Sára seskála ze schodů.
"Dávej pozor,, Sáro. Klouže to, tak ať nespadneš."
Sára se usmála od ucha k uchu. "Tys mě neslyšela, Sáro? Říkal jsem, abys dávala pozor, nebo sebou sekneš."
Sára vlastně neslyšela tátu říkat výslovně ne, ale svou řečí dával jasně najevo, co by nechtěl.
Sára se rozhodla sestavit si seznam všech ne, ktará slyšela, z tašky vytáhla notýsek a napsala:
NECHOĎ POZDĚ.
NECHCEME UVÉST HOSTY DO NEPOŘÁDKU.
NEPOUŠTĚJ SEM TEN PRŮVAN.
NECHOĎ POZDĚ DO ŠKOLY.
AŤ NESPADNEŠ.
TOHLE NEBUDE SNADNÉ.
Ve škole pak připsala do zápisníku:
ZÁKAZ MLUVENÍ V HODINÁCH.
ZÁKAZ ŽVÝKÁNÍ ŽVÝKAČEK PŘI VYUČOVÁNÍ.
ZÁKAZ NOŠENÍ VENKOVNÍ OBUVI VE TŘÍDĚ.
Sára byla v šoku. Šalamoun měl pravdu. Většina z nás proud pohody odmítá. Při dalším setkání se Šalamounem mu řekla:
"Teda, Šalamoune, máš úplnou pravdu. Skoro všichni říkají ne místo ano. Dokonce i já. Vím, co mám dělat, ale nedokážu to."
"Víš, Sáro, není to zas tak těžké, jakmile si uvědomíš, co hledat a co je tvým cílem. Přečti mi něco ze svého seznamu a já ti ukážu, co mám na mysli."
"NECHOĎ POZDĚ."
"Přijď včas."
"NECHCEME UVÉST HOSTY DO NEPOŘÁDKU."
Chceme, aby u nás doma bylo našim hostům příjemně."
"NEPOUŠTĚJ SEM TEN PRŮVAN."
"Ať tu máme hezku teplo."
"AŤ NEPŘIJDEŠ POZDĚ DO ŠKOLY."
"Opravdu je lepší chodit včas."
"TOHLE NEBUDE SNADNÉ."
"Já na to přijdu."
Rád bych, abys pochopila, jak vycházet vstříc chtěnému, namísto vzdorování tomu, co si nepřeješ.
Tvá slova samozřejmě naznačují, kam směřuješ, ale ještě důležitějším ukazatelem tvého přijímání nebo odporu je to, jak se cítíš.
Když vzdoruješ tomu, abys říkala ne, stále vzdoruješ. Jde o to, mluvit víca víc o tom, co chceš. Čím víc se ti to bude dařit, tím víc se bude všechno zlepšovat. Uvidíš."
Páni, pomyslela si Sára. To bylo něco. Její máma stihla za pouhé dvě minuty vyslovit pět vět, ve kterých jasně řekla, co si nepřeje, ale ani v jediné větě nezaznělo, co by chtěla. Překvapivé na tom bylo, že si máma vůbec neuvědomovala, co dělá.
Sářin táta právě odhrnoval sních z chodníku před domem a byl už skoro hotový, když Sára seskála ze schodů.
"Dávej pozor,, Sáro. Klouže to, tak ať nespadneš."
Sára se usmála od ucha k uchu. "Tys mě neslyšela, Sáro? Říkal jsem, abys dávala pozor, nebo sebou sekneš."
Sára vlastně neslyšela tátu říkat výslovně ne, ale svou řečí dával jasně najevo, co by nechtěl.
Sára se rozhodla sestavit si seznam všech ne, ktará slyšela, z tašky vytáhla notýsek a napsala:
NECHOĎ POZDĚ.
NECHCEME UVÉST HOSTY DO NEPOŘÁDKU.
NEPOUŠTĚJ SEM TEN PRŮVAN.
NECHOĎ POZDĚ DO ŠKOLY.
AŤ NESPADNEŠ.
TOHLE NEBUDE SNADNÉ.
Ve škole pak připsala do zápisníku:
ZÁKAZ MLUVENÍ V HODINÁCH.
ZÁKAZ ŽVÝKÁNÍ ŽVÝKAČEK PŘI VYUČOVÁNÍ.
ZÁKAZ NOŠENÍ VENKOVNÍ OBUVI VE TŘÍDĚ.
Sára byla v šoku. Šalamoun měl pravdu. Většina z nás proud pohody odmítá. Při dalším setkání se Šalamounem mu řekla:
"Teda, Šalamoune, máš úplnou pravdu. Skoro všichni říkají ne místo ano. Dokonce i já. Vím, co mám dělat, ale nedokážu to."
"Víš, Sáro, není to zas tak těžké, jakmile si uvědomíš, co hledat a co je tvým cílem. Přečti mi něco ze svého seznamu a já ti ukážu, co mám na mysli."
"NECHOĎ POZDĚ."
"Přijď včas."
"NECHCEME UVÉST HOSTY DO NEPOŘÁDKU."
Chceme, aby u nás doma bylo našim hostům příjemně."
"NEPOUŠTĚJ SEM TEN PRŮVAN."
"Ať tu máme hezku teplo."
"AŤ NEPŘIJDEŠ POZDĚ DO ŠKOLY."
"Opravdu je lepší chodit včas."
"TOHLE NEBUDE SNADNÉ."
"Já na to přijdu."
Rád bych, abys pochopila, jak vycházet vstříc chtěnému, namísto vzdorování tomu, co si nepřeješ.
Tvá slova samozřejmě naznačují, kam směřuješ, ale ještě důležitějším ukazatelem tvého přijímání nebo odporu je to, jak se cítíš.
Když vzdoruješ tomu, abys říkala ne, stále vzdoruješ. Jde o to, mluvit víca víc o tom, co chceš. Čím víc se ti to bude dařit, tím víc se bude všechno zlepšovat. Uvidíš."