close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Vše, co jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli." Buddha

Celestinske proroctvi/Jak se chovat k dětem

30. března 2010 v 16:00 | James Redfield |  Knižky a výpisky z nich

"Jak stará je Mareta?" zeptala se Karly.
Karla vypadala znepokojeně a pak jemně vysvětlila: "Prosím, nemluvte o ní, jako by tu nebyla. Kdyby byla dospělá, zeptali byste se přímo jí."
"Promiň," řekla Marjorie.
"Je mi pět," řekla Mareta hrdě.
"Studovala jsi Osmý vhled?" zeptala se Karla.
"Ne," řekla Marjorie, "viděla jsem jen Třetí vhled."
"Já jsem u Osmého," řekl jsem. "Máš nějaké kopie?"
"Ne," řekla Karla. "Všechny kopie sebrali vojáci."
"Mluví Osmý vhled o tom, jak se máme chovat k dětem?"
"Ano, je o tom, jak se lidé nakonec naučí vytvářet vztahy jeden k druhému, a mluví o mnoha věcech, jako například jak vysílat energii jiným a jak se vyhnout závislosti na lidech."
Znova tu bylo varování. Už jsem se chtěl zeptat Karly, co to znamená, když promluvila Marjorie.
"Řekni nám o Osmém vhledu," požádala.
Osmý vhled," vysvětlila Karla, "je o používání energie novým způsobem, když vytváříme vztahy k lidem všeobecně, ale začíná od začátku, od dětí."
"Jak bychom se měli dívat na děti?" zeptal jsem se. "
Měli bychom je vidět takové, jaké doopravdy jsou, jako konečné body evoluce, která nás vede dopředu. Ale aby se naučily vyvíjet, potřebují naši energii stále, nepodmíněně. Nejhorší věc, kterou můžeme dětem udělat, je připravovat je o energii tím, že je opravujeme. Tím v nich vytváříme ovládací dramata, jak už víš. Ale těmto naučeným manipulacím se můžeme vyhnout, pokud dospělí dávají dětem veškerou energii, kterou potřebují, bez ohledu na situaci. Proto by se děti měly vždycky účastnit rozhovorů, zvlášť rozhovorů o nich samých. A nikdy byste si neměli brát odpovědnost za víc dětí, než kolika se můžete věnovat."
"Rukopis tohle všechno říká?" zeptal jsem se.
"Ano," řekla, "a klade na počet dětí veliký důraz.
Byl jsem zmatený. "Proč je počet dětí, které člověk má, tak důležitý?"
Podívala se na mě na okamžik při řízení. "Protože každý dospělý se může soustředit jen na jedno dítě a věnovat pozornost jenom jednomu dítěti současně. Pokud je příliš mnoho dětí na počet dospělých, pak je to na dospělé moc a nejsou schopni dávat jim dost energie. Děti spolu začnou soutěžit o čas dospělého."
"Sourozenecká rivalita," řekl jsem.
"Ano, ale Rukopis říká, že tento problém je důležitější, než si lidé myslí. Dospělí často idealizují myšlenku velkých rodin a dětí vyrůstajících společně. Ale děti by se měly učit o světě od dospělých, ne od jiných dětí. V příliš mnoha kulturách se děti sdružují do tlup. Rukopis říká, že lidé pomalu pochopí, že by neměli přivádět na svět děti, pokud neexistuje aspoň jeden dospělý, odhodlaný soustředit plnou pozornost a všechen čas na každé dítě."
"Ale počkat," řekl jsem. "V mnoha situacích musí oba rodiče pracovat, aby přežili. To jim upírá právo mít děti."
"Ne nutně," odpověděla. "Rukopis říká, že lidé se naučí rozšířit své rodiny za pokrevní svazky. Takže může existovat někdo jiný, kdo poskytne dítěti pozornost jednoho k jednomu. Všechna energie nemusí přicházet jen od rodičů. Ve skutečnosti je lepší, pokud to tak není. Ale ať se stará o děti kdokoli, musí jim poskytnout pozornost jednoho k jednomu."
"Ano," řekl jsem, "ty to děláš dobře. Mareta určitě působí vyvinutě na svůj věk."
Karla se zamračila a řekla: "Neříkej to mně, řekni to jí.
"Ach, ano." Podíval jsem se na dítě. "Chováš se velice dospěle, Mareto."
Podívala se plaše stranou a za okamžik řekla: "Děkuju." Karla ji vřele objala.
Karla se na mě pyšně podívala. "Poslední dva roky jsem se snažila chovat se k Maretě podle instrukcí Rukopisu, viď, Mareto?"
Dítě se usmálo a přikývlo.
"Snažila jsem se dávat jí energii a vždycky jí říkat pravdu o každé situaci jazykem, kterému by rozuměla. Když mě kladla otázky, které malé děti obvykle pokládají, brala jsem je velice vážně a vyhýbala jsem se pokušení dát jí vymyšlené, nepravdivé odpovědi, které slouží jen zábavě dospělých."
Usmál jsem se. "Myslíš nepravdy, jako že čápi nosí miminka, a takové věci?"
"Ano, ale tahle kulturní vyjádření nejsou tak špatná. Děti si to rychle domyslí, protože to zůstává stejné. Horší jsou překroucení, vytvořená dospělými na místě, protože se chtějí trošku pobavit a protože jsou přesvědčení, že pravda je příliš složitá, než aby jí dítě porozumělo. Ale to není správné: pravda může být vždycky vyjádřena na úrovni porozumění dítěte. Jen to chce trošku přemýšlet."
"Co říká Rukopis o tomto tématu?"
"Říká, že bychom vždycky měli najít způsob, jak říct dítěti pravdu."
Tahle myšlenka ve mně částečně vyvolala odpor. Vždycky se mi líbilo žertovat s dětmi.
"Copak děti většinou nepochopí, že dospělí si jen hrají?" řekl jsem. "Tohleto vypadá, že to způsobí, že dospějí příliš rychle a že přijdou o něco z dětské legrace."
Podívala se na mě přísně. "Mareta má spoustu legrace. Honíme se, válíme se a hrajeme si všechny dětské hry s fantazií. Rozdíl je v tom, že když si vymýšlíme, ví to."
Přikývl jsem. Samozřejmě měla pravdu.
!Mareta vypadá sebejistě," pokračovala Karla, "protože jsem jí byla k dispozici. Dala jsem jí pozornost jednoho k jednomu, když ji potřebovala. A když jsem u ní nebyla já, tak tu byla sestra, která bydlí vedle. Vždycky měla nějakého dospělého, aby zodpověděl její otázky, a protože měla tuto upřímnou pozornost, nikdy neměla potřebu chovat se tak, aby na sebe upozornila. Vždycky měla dost energie, a proto si učinila závěr, že jí bude mít dost i dál, a tím dokáže daleko lépe pochopit přesun od získávání energie od dospělých k získávání energie z vesmíru."
"

"Říkal, že myšlenka závislosti, tak jak je použitá v Rukopise, vysvětluje, proč v milostných vztazích vzniká boj o moc. Vždycky jsme se divili, co způsobuje konec blaženosti a euforie lásky, co působí, že se náhle obrátí v konflikt, a teď to víme. Je to výsledek toku energie mezi oběma jedinci v milostném vztahu.
Když se poprvé objeví láska, dva lidé si nevědomky vzájemně dávají energii a oba se cítí povznesení a rozjaření. To je ta neuvěřitelná výška, kterou všichni nazýváme zamilováním. Naneštěstí, jakmile jednou předpokládáme, že zdrojem tohoto pocitu je druhá osoba, odřízneme se od energie ve vesmíru a začneme spoléhat ještě víc na energii druhého člověka - jenomže teď se jí nezdá být dost, a tak si ti dva přestanou dávat energii a upadnou zpátky do svých dramat v pokusu ovládnout jeden druhého a přivlastnit si energii druhého člověka. V tomto bodě vztah degeneruje do obvyklého boje o moc."
Na okamžik váhala, jako by si ověřovala, jestli jsem to pochopil, a pak dodala: "Reneau mi řekl, že naše přístupnost tomuto typu závislosti může být popsána psychologicky, pokud ti to pomůže porozumět."
Znovu jsem přikývl, aby pokračovala. "Reneau říkal, že problém začíná v rodině našeho dětství. Kvůli soutěžení o energii v této rodině není nikdo z nás schopen dokončit důležitý psychologický proces. Nebyli jsme schopní integrovat svoji opačnou stránku, část druhého pohlaví."
"Naši co?"
"V mém případě," pokračovala, "jsem nebyla schopná integrovat svoji mužskou stránku. V tvém případě jsi nebyl schopen integrovat svoji ženskou stránku. Důvod, proč se můžeme stát drogově závislí na nějaké osobě opačného pohlaví, je, že jsme sami ještě nezískali přístup k této energii opačného pohlaví. Víš, ta mystická energie, ze které můžeme čerpat jako z vnitřního zdroje, je jak mužská, tak ženská. Nakonec se jí dokážeme otevřít, ale když se poprvé začneme vyvíjet, musíme být opatrní. Integrační proces nějakou dobu trvá. Když se spojíme předčasně s lidským zdrojem naší ženské nebo mužské energie, zablokujeme vesmírný zdroj."
Řekl jsem jí, že tomu nerozumím.
"Představ si, jak by měla tato integrace fungovat v ideální rodině," vysvětlila, "a pak možná uvidíš, co tím myslím. V rodině musí dítě nejdřív získávat energii od dospělých. Obvykle se snadno dosáhne identifikace s rodičem téhož pohlaví a osvojení si jeho energie, ale získávat energii od druhého rodiče může být těžší vzhledem k rozdílům mezi pohlavími.
Ukažme si to na příkladu holčičky. Všechno, co holčička ví, když se poprvé pokouší integrovat svoji mužskou stránku je, že ji otec mimořádně přitahuje. Chce, aby byl pořád s ní a aby jí byl blízký. Rukopis vysvětluje, že ve skutečnosti chce mužskou energii - protože tato mužská energie doplňuje její ženskou stránku. Z této mužské stránky získává pocit celistvosti a euforie. Ale mylně si myslí, že jediný způsob, jak získat tuto energii, je to, že bude sexuálně vlastnit svého otce a bude si ho udržovat fyzicky blízko sebe.
Zajímavé je, že intuitivně ví, že tato energie by ve skutečnosti měla být její vlastní a že by měla být schopná ovládat tuto energii podle své vůle. Proto chce řídit otce, jako by byl její částí. Myslí si, že je magický, dokonalý a schopný uspokojit každý její rozmar. V rodině, která není ideální, tohle vyvolává konflikt o moc mezi holčičkou a jejím tatínkem. Formují se dramata, protože ona se učí zaujmout takovou pozici, v níž ho vmanipuluje do toho, aby jí dával energii podle jejího přání.
Ale v ideální rodině otec zůstane nesoutěživý. Bude pokračovat ve vytváření upřímného vztahu a bude mít dost energie na to, aby jí ji poskytoval nepodmíněně, protože nemůže dělat všechno, co holčička chce. Důležitá věc, kterou musíme v tomto ideálním případě vědět, je, že otec zůstává otevřený a schopný dorozumění. Ona si myslí, že je ideální a kouzelný, ale když jí upřímně vysvětlí, kdo je, co dělá a proč, pak si může holčička osvojit jeho osobní styl a schopnosti a pokročit přes nerealistický pohled na svého otce dál. Nakonec ho uvidí jako pouhou jedinečnou lidskou bytost s vlastními schopnostmi i chybami. Jakmile oba takto vyrovnají krok, pak dítě udělá snadný posun od získávání energie opačného pohlaví od otce. Získává ji jako část celkové energie, existující ve vesmíru.
"Problém," pokračovala, "je, že většina rodičů až dodnes soutěží se svými vlastními dětmi o energii, a to ovlivňuje nás všechny. Kvůli tomuto soutěžení nikdo z nás úplně nerozřešil toto téma opačného pohlaví. Všichni jsme uvízli ve stadiu, kdy ještě hledáme naši energii opačného pohlaví vně nás samých, v osobě ženy nebo muže, kterou považujeme za ideální a magickou a kterou můžeme vlastnit sexuálně. Chápeš ten problém?"
"Ano," řekl jsem. "Myslím, že ano."
"Z pohledu naší schopnosti vyvíjet se vědomě," pokračovala, "stojíme před kritickou situací. Jak už jsem řekla, podle Osmého vhledu začneme automaticky dostávat energii opačného pohlaví, jakmile se začneme vyvíjet. Tato energie k nám přichází přirozeně s energií z vesmíru. Ale musíme být opatrní, protože pokud se objeví osoba, která nabízí tuto energii přímo, mohli bychom se odříznout od opravdového zdroje. . . a vracet se ve vývoji zpátky." Sama k sobě se uchichtla.
"Čemu se směješ?" zeptal jsem se.
"Reneau jednou udělal tuhle analogii," vysvětlila. "Řekl, že dokud se nenaučíme, jak se této situaci vyhnout, jsme jako napůl hotový kruh. Víš, vypadáme jako písmeno C. Jsme velice přístupní osobě opačného pohlaví, jinému napůl hotovému kruhu, která k nám přijde a připojí se k nám - takže vzájemně doplníme kruh - a dá nám množství euforie a energie, kterou pociťujeme jako úplnost, vytvářející naše plné spojení s vesmírem. Ve skutečnosti jsme se spojili jenom s další osobou, která také hledá svoji chybějící polovinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama