close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Vše, co jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli." Buddha

Rodinne konstelace/Wilfried Nelles

8. února 2010 v 16:08 | androna |  Knižky a výpisky z nich
Představte si své rodiče, jak stojí vedle sebe asi dva metry od vás. Obraz nemusí být ostrý, stačí, když ho budete cítit. Nesnažte se rodi­če fixovat, nechtě obraz takový, jaký je. Jestliže svého otce, nebo do­konce oba rodiče neznáte, vnímejte pouze jejich přítomnost. Čekejte. Vnímejte pouze, že jsou to vaši rodiče, dva lidé, ze kterých jste vzešli, ze kterých jste vytvořeni, jejichž jste směsí.
Potom rozšiřte svůj pohled na rodiče svých rodičů. Představte si, že za vaším otcem stojí jeho rodiče (ze kterých pochází) a za vaši matkou její rodiče. Po chvíli rozšiřte svůj pohled na praprarodiče, jejich rodiče, jejich rodiče..., až budete vnímat jakoby nekonečný proud lidí, který se ztrácí v hlubinách času. Tímto zástupem proudil život se všemi svými hloubkami a výšemi, se všemi strašnými i krás­nými stránkami, až k vám. Je to proud vašeho života a všichni, kdo tam stojí, k němu patří.
Jestli chcete, můžete se všem vnitřně poklonit nebo se zády opřít o své rodiče. Jestli cítíte napětí, vezměte ho pouze na vědomí. Chvíli ještě počkejte a potom otevřete oči.

Přidržíme-li se pouze viditelného a nebudeme-li filozofovat ani spe­kulovat o tom, kde se vzal život, kdo jsme a proč jsme takoví, jací jsme, můžeme říci pouze to: Pocházíme ze svých rodičů a jsme tím, čím jsme, díky nim - a to nehledě na veškerou výchovu, dětské zážit­ky a jejich zvnitřnění. Totéž platí pro rodiče: I oni jsou tím, čím jsou, díky svým rodičům. Dokázat si to živě představit může znamenat první krok ke smíření se svými rodiči, sama se sebou, s tím, co jsme. Neboť, jak již bylo řečeno: jsme naši rodiče.


Zkuste si k tomu představit ještě jeden obraz. Představte si, že před vámi stojí brána, kterou k vám přišel život. Vaši rodiče jsou jejími sloupy dotýkajícími a spojujícími se v oblouku. Brána vzniká právě až skláněním se a spojením obou sloupů, předtím to byly pouze dva jednotlivé sloupy, teď se k sobě sklánějí a vytvářejí spolu něco nového. Dva dotýkající se sloupy spolu tvoří bránu, dva lidé, kteří se k sobě přichylují, vytvářejí pár. Každý z nás má pouze tuto jed­nu bránu, jeden pár, jehož prostřednictvím jsme dostali život, právě tento otec a tato matka. A za každým z nich stojí další brána tvořená jejich rodiči. A tak dále, brána za branou, rodiče a rodiče, stovky, tisíce, desetitisíce, a těmito branami proudí nekonečný proud, který v sobě nese všechny hlubiny a výše, radosti a trápení, všechny lidské osudy a prostřednictvím vašich rodičů donesl až k vám. Postavíte-li se vnitřně před tento proud a budete-li ho cítit za sebou, potom bu­dete moci vnímat, že vše, čím jsou vaši předkové, vešlo i do vás. A jestliže s tím budete plně souhlasit, nebudete se před ničím uzavírat, potom budete v souladu - sami se sebou, svými rodiči, předky a tím i v souladu se světem.

Zkuste si k tomu představit ještě jeden obraz. Představte si, že před vámi stojí brána, kterou k vám přišel život. Vaši rodiče jsou jejími sloupy dotýkajícími a spojujícími se v oblouku. Brána vzniká právě až skláněním se a spojením obou sloupů, předtím to byly pouze dva jednotlivé sloupy, teď se k sobě sklánějí a vytvářejí spolu něco nového. Dva dotýkající se sloupy spolu tvoří bránu, dva lidé, kteří se k sobě přichylují, vytvářejí pár. Každý z nás má pouze tuto jed­nu bránu, jeden pár, jehož prostřednictvím jsme dostali život, právě tento otec a tato matka. A za každým z nich stojí další brána tvořená jejich rodiči. A tak dále, brána za branou, rodiče a rodiče, stovky, tisíce, desetitisíce, a těmito branami proudí nekonečný proud, který v sobě nese všechny hlubiny a výše, radosti a trápení, všechny lidské osudy a prostřednictvím vašich rodičů donesl až k vám. Postavíte-li se vnitřně před tento proud a budete-li ho cítit za sebou, potom bu­dete moci vnímat, že vše, čím jsou vaši předkové, vešlo i do vás. A jestliže s tím budete plně souhlasit, nebudete se před ničím uzavírat, potom budete v souladu - sami se sebou, svými rodiči, předky a tím i v souladu se světem.

Patří k tomu také to, že jim necháme jejich osud a odpovědnost za vlastní život. Člověk jim může s některými věcmi, které již sami nejsou schopni udělat, pomáhat, ale nikdy nesmí zasahovat do jejich odpovědnosti. Patří to k důstojnosti každého člověka - tedy i rodičů /a kohokoliv jiného, koho člověk miluje - aby rozhodoval o svém životě sám. A když se někdo rozhodne, že se s problémem raději vy­rovná tak, že ho bude ignorovat nebo ho vytěsní nebo onemocní, či dokonce ze života odejde, tak to také patří k jeho důstojnosti. Pomoc, která není vyžádána, ponižuje. Dávám účastníkům svých seminářů rád jako obměnu biblického slova jednu nekřesťanskou radu: Každý neste pouze svůj vlastní úděl a dejte ruce pryč od údělu ostatních!
Kdo je schopen to takhle vidět a praktikovat, samozřejmě již následuje vyšší, kvazi dospělou lásku. Jednoduchá dětská láska, kterou nevědomky napřed všichni následujeme, je ve srovnání s těmito názory slepá. Myslí si, že může milovaného člověka zachránit tím, že se bude vměšovat, nebo že bude dokonce trpět místo něj. Jak bych mohla dovolit, aby se mi dařilo dobře, říká dětská láska, kterou vní­máme jako hlas svědomí, když má matka tak hrozně trpěla nebo trpí? Jak mohu přijmout lásku muže a užívat si sexualitu, když má matka byla znásilněna, někdo ji bil nebo byla jinak zraněna ve své lásce? Nezradím ji tak? Tak mluví dětská láska v nás a ta má velkou moc. Nemá sice pravdu, ale když sejí nepostavíme, když její hlas jedno­duše přeslechneme, prosadí se nevědomě ještě zřetelněji. Na základě toho pak vznikají propletence, které mají za následek pokračující utr­pení táhnoucí se z generace na generaci. Máme stejné nemoci, pře­bíráme stejné závislosti, navazujeme vztahy podle stejných vzorců jako ten z rodičů, od kterého si nechceme nic vzít nebo se vůči němu chceme vymezit.

Shrňme si to. Vnitřní obraz rodiny je v pořádku, jestliže každý, kdo tam patří, stojí na svém místě, a když se nevytěsní žádná osoba a žádná důležitá událost. Každý svým způsobem patří do systému: ten, kdo zemřel mladý, jako ten, kdo zemřel mladý, vrah jako vrah, posti­žený jako postižený, alkoholik jako alkoholik. Na prvním místě stojí příslušnost -jako otec, babička, teta, bratr nebo cokoli dalšího - až potom zvláštní vlastnost nebo osud této osoby.
Postižený sourozenec by měl být vnímán v první řadě jako sou­rozenec, jeho postižení patří jen k tomu, nemělo by se ani vytěsňo­vat, ani nějak zvlášť vypichovat. Strýc, který byl příslušníkem SS, je v první řadě mým strýcem, a jsem s ním v tomto ohledu spojen a toto místo mu také přísluší, a v druhé řadě byl členem SS a je zapleten do jejich zločinů. Patří to k němu, ale ne ke mně - musím mu to nechat. V případě zločinců SS (a všeobecně u všech násilníků) vzniká pro­střednictvím činu i vazba na oběť, která zpětně působí na celou rodi­nu; proto se musí dívat rodinní příslušníci v tomto případě na oběti a prokázat jim úctu (viz kapitola "Vraždění Židů"). A otec, který pije, je v první radě otcem. To, že pije, a jeho alkoholismus zatěžuje rodinu, k tomu prostě patří - ale nic to nemění na jeho postavení jako otce. Nejdůležitější ze všeho by bylo: aby každý člen rodiny měl v srdci místo, které mu přirozeně přísluší. To je ze všeho nejdůleži­tější, protože tak se člověk vnitřně sám dostane do pořádku.
Druhá důležitá věc je to, že každému necháme jeho život, jeho osud, jeho zásluhy a vinu. Že se do ničeho nemícháme, neposuzuje­me, neheroizujeme -jednoduše bez soudu. A to, že si člověk nebere to, co mu nepatří, ani v dobrém, ani ve zlém, ani z lásky a ze soucitu, to znamená, nechat druhému jeho osud. Někdy to jde tak daleko, že člověk dokonce souhlasí s tím, že ten, kdo se narodil před ním, zni­čí (zničil) jeho život. Všechno, co bylo, se mohlo stát. V takovém případě to může zůstat v minulosti a v současnosti už se to nemusí opakovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama