V dětství nedomazlený člověk si je vnitřně nejistý, rád vybuchuje, argument druhého bere automaticky jako útok na sebe sama, potřebuje autoritativní vedení a ochranu (party, strany, státu), nedostatek pocitu štěstí si nahrazuje zvýšenou konzumací a spotřebou stále nových výrobků, zážitků a zábavy, a neschopnost se uvolnit stále se zvyšující spotřebou alkoholu, nikotinu, adrenalinových zážitků apod.
Společnost si tak systematicky vyrábí své další a budoucí hyperaktivní děti, ale také násilníky, agresory a nespokojené neurotiky a je jí to asi stále víc jedno. Také proto, že i ti, kteří ji na všech úrovních řídí, jsou také značně nedomazlení.
"Jako dospělá holka jsem nevěděla, že mi chybí dotek, objetí, pohlazení, nevěděla jsem, že mi vůbec něco chybí," potvrdila mi jedna má pravidelná čtenářka. "Jenže chybělo. Stačilo půl skleničky alkoholu, nebo jen hlasitá rytmická hudba a blikající světla, a blízkost někoho, kohokoli, abych se k němu hned začala tulit. A ještě jsem se divila, proč jsou na mě kluci naštvaní, protože si samozřejmě vysvětlili moje chování jinak a nechápali, že já chci jenom to mazlení."
Něhy a mazlení nám všem je třeba jako soli. Něha manželek politiků nad zlato.
"Jako dospělá holka jsem nevěděla, že mi chybí dotek, objetí, pohlazení, nevěděla jsem, že mi vůbec něco chybí," potvrdila mi jedna má pravidelná čtenářka. "Jenže chybělo. Stačilo půl skleničky alkoholu, nebo jen hlasitá rytmická hudba a blikající světla, a blízkost někoho, kohokoli, abych se k němu hned začala tulit. A ještě jsem se divila, proč jsou na mě kluci naštvaní, protože si samozřejmě vysvětlili moje chování jinak a nechápali, že já chci jenom to mazlení."
Něhy a mazlení nám všem je třeba jako soli. Něha manželek politiků nad zlato.